• 2021 - LT Trosečníci aneb přežití na ostrově
• 2020 - LT Indiáni II
• 2019 - LT Král Artuš III
• 2018 - LT Harry Potter
• 2017 - LT M*A*S*H
• 2016 - LT Námořníci
• 2011-2015
• 2010 - LT Indiáni
• 2003 - 2009
• 2002 - LT Hiawathova stezka (s ulovením bizona)
• 2001
• 2000 
• 1999 - LT Král Artuš I
• 1998 - získání tábořiště v Níhově
• 1998 - tábor Zahrádky
• 1994 - připojení k České tábornické unii
• 1994 - 1997 tábory Lhota u Lysic
• 1993 - tábor Melounky
• 1990 - 1992  tábory Olešinky (pro děti zaměstnanců BVV)

 

 

JARNÍ PRÁZDNINY 2013 - Lorien, Orlické hory
Cesta kolem světa za 6 dní(10.-16.2.2013)

Sepsala: Elena

1. den (neděle)

Kolem 14. hodiny jsme dorazili na místo. Už zase jsme mohli dýchat čerstvý vzduch v Orlických horách, přesněji v Nekoři. Po noci sněžení jsme obdivovali zasněženou krajinu i kopec vedle školy, kam jsme se chystali ihned vyrazit s lopatami na sníh, sáněmi a vším ostatním, čím se dá svah sjet.

Po hodině, kdy se všichni blbnutím na sněhu řádně unavili, jsme se přesunuli do jídelny na večeři. Za hodinu byl sraz nahoře ve společenské místnosti, kde jsme se všichni řádně přivítali a hráli různé hry. Největší úspěch sklidila honička kolem stolu, zvláště když se po chvíli zapojili i vedoucí.

Malé děti měly v devět hodin večerku (během týdne jim to bylo prodlouženo na desátou), starší si poté ještě chvíli povídali.

2. den (pondělí)

Ráno jsme se probudili do krásného dne, plného sněhu za okny. Po snídani nás Marta s Jančou zdržely v jídelně, aby se nám svěřily s tajemstvím. Prý za nimi včera přišel nějaký cizí tajemný muž, který nechtěl prozradit, kdo je. Dal jim však jednosměrné letenky do Brazílie, kam se všichni mají okamžitě vydat. Dostali jsme instrukce, podle kterých si každý měl zabalit šest věcí. Nasedli jsme na palubu a letěli. Občas jsme se zastavili, abychom mohli pořídit foto z cesty nebo si zahrát nějakou hru.

Když jsme konečně dorazili do Ria de Janeira, doslechli jsme se strašnou zprávu – letadlo, ve kterém byla naše zavazadla, havarovalo a naše věci se ztratily neznámo kam. Vydali jsme se proto do lesa je nalézt. Bodovala se rychlost nalezení i správně zabalené věci.

Večer se v Riu konal karneval. Všichni jsme se nadšeně připojili. Dokonce jsme dostali možnost vystoupit s vlastním představením, které hodnotila porota. Pak už jsme se jen ponořili do víru tance.

3. den (úterý)

Tak dneska jsme přiletěli do mrazivého Ruska. p1430318.jpgDopoledne se v tamním městě konala soutěž ve stavění sněhuláků. Chtěli jsme předvést, že i my z České republiky umíme stavět krásné sněhuláky. Časové omezení bylo tři čtvrtě hodiny a během toho na zasněžené louce vyrostli velcí sněhuláci. Bavilo nás to, ale nikdo nepohrdl nabídkou suchého oblečení a horkého čaje. V odpoledním klidu se na chodbě utvořil menší zmatek, protože kluci měli ukrytou zásobárnu energie a potřebovali se trochu vybít. Hulákali jsme dostatečně, jelikož jsme byli naším náčou po chvíli zpacifikováni ;-). Odpoledne jsme od tajemného neznámého obdrželi papír s ruskou abecedou – azbukou. Podle ní jsme měli sestavit krátký příběh, vypovídající o našich zážitcích. Večer byl trošku odpočinkový po náročném výkonu v soutěži – hrály se různé hry, povídalo se a leželo v teploučku na topení. Prostě důkladná příprava na příští den.

4. den (středa)

Á, Japonsko! Krásná země, co se týče kultury: gejši, čajovny, netknutá příroda u malých vesniček – nádhera. Posnídali jsme čerstvý chléb a těšili se na dobrodružství dnešního dne. Opět jsme šli na kopec sáňkovat (tajemný neznámý zřejmě umí ovládat počasí). Strhla se i menší sněhová bitva, ale oblečení se dá usušit. Odpoledne jsme navštívili čajovnu v městečku, které se jmenovalo Palermo. Zahráli jsme si i stejnojmennou hru; taky šibenici i „Myslím si…“. Na večer se chystala svatba. Dva lidé si tu řekli své ano a všichni toho byli svědky. Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží.

A po svatební hostině v podobě večeře, kterou jsme museli jíst čínskými hůlkami, nás Ivča poctila svou hrou na kytaru a zpěvem, ke kterému jsme se rádi přidali.

5. den (čtvrtek)

Ocitli jsme se v Itálii, ve městě prozářeném sluncem, kde jsou obdivuhodné památky, jako je chrám sv. Marka s dvojitou galerií, náměstí sv. Marka, Ponte di Rialto… Místo, kam bylo namířeno, nese název Benátky. Projeli jsme se v gondolách (lodičkách), dali i menší závody a celí spokojení se vydali na oběd do vyhlášené restaurace.

Ve čtyři hodiny jsme nasedli do aut a vydali se na pláž - do bazénu v Ústí nad Orlicí, kde jsme se všichni vyblbli dle svého gusta – někteří zběsile sjížděli tobogán, další si hověli ve vířivce a někteří se navzájem topili – prostě zábava všeho druhu. Večer se nikdo nechtěl moc hýbat; všechny všechno bolelo (ať už za to mohla pondělní diskotéka, která se stále projevovala bolením nohou nebo dnešní aquapark). Ale kdo by odolal hře Activity, kanastě či závodu v pití vody na čas.

6. den (pátek)

Páteční den byl už víceméně volný. Sice jsme se dostavili do Francie, ale skoro všechny památky byly zavřené, tak jsme se jen procházeli po venku a hráli hry. Ale určitě nejzábavnější, ale také největší a nejtěžší úkol spočíval v hlídání Šimonka. Domnívali jsme se, že jsme v přesile, tudíž to bude snadné, ale vždy nás překvapil nečekaným chvatem v podobě čtyřnohého útěku přes celý dům či rychlého schování se za pohovku (nikdo neměl správnou velikost, aby se za ním vešel – nakonec nás ale přestal trápit a po chvíli ochotně vylezl sám.

Za odměnu nám byl puštěn film Harry Potter. Rádi jsme se sesunuli na měkké pohovky a oddychli si (já jsem sice po chvíli musela odejít, protože jsem začala dopředu prozrazovat děj, ale alespoň jsem si mohla popovídat s Kotětem ). Ale plíživá potvora jménem čas nám začala pomalu připomínat, že se blíží konec. Proto jsme se rozhodli si poslední večer řádně užít ;-) Stihli jsme si zahrát spoustu her, nasmáli jsme se víc než za celé dny dohromady (pokud to bylo vůbec možné) a uspořádali jsme ještě jednu diskotéku.

7. den

V poslední den jsme se z naší cesty kolem světa vrátili zpátky domů do České republiky. Svět je krásné místo, ale doma je prostě doma... Trošičku jsme si přispali, protože po celém týdnu jsme byli docela utahaní, ale nikdo by neměnil, takže jsme snídali později. Došlo ještě na poslední výzvu ve stolním fotbálku, kde se míček posunoval pomocí foukání z úst. Poslední body byly přičteny k celkovému hodnocení.

Během loučení jsem stěží zadržovala slzy, ale nakonec mne uklidnila slova, že se co nevidět zase uvidíme . A pak už jen Carpe diem a cesta na nádraží…

Ve vlaku nám byly rozdány ceny za snahu a nadšení, jaké jsme vkládali do všech her. V Brně na nádraží jsme si řekli ,,Ahoj“ s pocitem, že je za námi další skvělý zážitek, který si budeme ještě dlouho pamatovat.

Teď už jen zbývá – ahoj příště ...

PODZIMNÍ PRÁZDNINY 2011 - Třebíč
Termín: 26.10. – 30.10. 2011

Po několika letech jsme se opět vrátili do krásného historického města Třebíč, kterou jsme za těch pár dnů prošli téměř celou křížem krážem. Tady je seznam všech, kdo zažili třebíčské dobrodružství, honbu na Fantoma, spoustu zábavy u deskových her i příjemné chvíle v čajovně: Lenča, Lucka, Saša, Danča, Lukáš, Filip, Štěpán, Dominik, Krtek, Ferda, Robin a já alias Kotě

1. Den - středa

Sraz byl až odpoledne a cesta celkem dlouhá, tak jsme se stihli jen rychle ubytovat a pak jsme šli do bazénuJ, kde jsme dostali zprávu od anonyma, o kterou jsme málem přišli, protože ji Filda vyhodil, aniž by ji pořádně četl.

Podle té zprávy jsme se po večeři vydali na předem určené místo. Tam se nám podařilo najít první ze série zpráv, které nás ten večer čekaly, abychom je vyluštili. Byli rozmístěné různě po Třebíči, takže jsme se seznámili i s některými jejími význačnými místy, díky únavě jsme nedošli až k poslední zprávě, to pak za nás udělal Krtek, což se nám další den hodilo.

2. Den - čtvrtek

Jako i každé další ráno jsme se vyspali do sytosti, stejně tak bylo dost času na různé deskové hry, které jsme měli na místě ubytování k dispoziciJ.

Zkusili jsme se vrátit, tam, kde jsme předchozí den skončili, ke kostelu zasvěcenému patronovi horníků a to k bazilice svatého Prokopa, tam nám Krtek ukázal, co včera našel na konci řetězce zpráv… Byly to útržky z novin, se zprávami o vrahovi a zloději, který byl před dávnými časy za svoje zločiny popraven, o Fantomovi Třebíče.

Pak jsme procházkou pokračovali k Židovskému hřbitovu a také do starého města, což je vlastně bývalá židovská čtvrť.

Cestou nazpět jsme se stavili do obchodu, kde mě a Danču unesl Fantom, hned nám zavázal oči, takže jak vypadal, jsme nevidělyL. (Jeho jediná podobizna je z ruky kreslířky Saši, můžete si ji prohlédnout na poslední fotce ve fotogalerii). Strašně dlouho trvalo, než nás ostatní našli (i když nevím, jak se jim to nakonec povedlo, to by museli vykládat jiní), Danču se jim podařilo osvobodit, mě chtěl Fantom schovat jinde, ale podařilo se mi nakonec utéct, i když mi vyhrožoval, že příště to bude horší. Večer jsme opět hráli různé hry v herně.

3. Den – pátek

Anonym nám zanechal další zprávu s mapkou Třebíče. Byly na ní zaznačená určitá místa, kde nám jak jsme na prvním z nich zjistili, zanechal Fantom určité indicie. Tak jsme měli možnost vidět další pamětihodnosti Třebíče například kostel svatého Martina s vyhlídkovou věží nebo větrný mlýn.

Pozdě odpoledne se k nám připojili i Ferda s Robinem.

K večeru díky indiciím děcka poprvé zahlédli Fantoma, a když ho sledovaly, tak je někdo přepadl a zavázal všem oči, stejně jako nás ostatní, kteří jsme zůstali v domečku chystat překvapení. Všechny nás zavezli vlakem do Vladislavi. Odtud jsme se museli svými silami dostat zpět do Třebíče. Měli jsme na výběr nebezpečnou cestu po silnici nebo pěší turistickou trasu. Nakonec jsme zvolili druhou variantu značenou cestu lesem. Na začátku jsme trochu bloudili, chvílemi se brodili blátem a téměř prodírali křovím, ale nakonec jsme v pořádku dorazili do ubytovnyJ a mohli si o této dobrodružné cestě nechat jen zdát.

4. Den – sobota

Opět jsme dlouho užívali našich spacáků a místních deskových herJ

Odpoledne pak začal hon na Fantoma, vyzbrojili jsme se vysílačkami, které nijak zvlášť nefungovalyL, a rozdělili se na dva výzkumné týmy. Ve skupině K byli Filda, Štěpán, Danča a já, pak jsem se prostřídala s Krtkem, který zatím pokračoval v přípravě překvapení. Ve skupině F byli Lukáš, Dominik, Lucka, Lenča a Ferda. Saša zůstala odpočívat v domečku, kde ji měl na starosti Robin. Anonym nám dával zprávy, kde viděl Fantoma, a my jsme se ho podle nich snažili obklíčit a chytit ho. Dlouho se nám nedařilo, několikrát jsme ho zahlédli a honili, ale vždycky nám utekl. Běhali jsme po Třebíči sem tam, z kopce a do kopce, ale nebylo to skoro nic platné…Nejblíže k dopadení Fantoma měl určitě Lukáš, prý ho Fantom dokonce kouslL, takže se mu nakonec podařilo opět uprchnout, pak jsme se všichni sešli v domečku na večeři.

Následovala rozlučková procházka večerní Třebíčí, kde se nečekaně objevil Fantom, nevypadal, že by před námi utíkal, tak jsme ho radši jen tajně sledovali, aby se nevyplašil. Několikrát se nám ztratil, ale zase se objevil, takže to vypadalo, jakoby nám chtěl něco ukázat. A taky že joJ dovedl nás na místo, kde si ukryl poklad. Zanechal nám i zprávu s poděkováním za vysvobození od strašení.

Po návratu do domečku nás ještě čekalo slíbený překvápko…J Slavnostně prostřená tabule v čajovně. Podával se pudink a narozeninový čaj, který patřil především našemu oslavenci Štěpánovi.

5. Den – neděle

Tento den tradičně patřil úklidu a balení před odjezdem. Vše jsme zvládli perfektně, takže pak zbyl ještě čas na nějakou tu hruJ, když se stejně čekalo, na předání klíčů a domečku zpět. Ten se trochu zpozdil, takže odchod byl nakonec dosti hektický, ale vlak jsme stihli, což bylo hlavní.

Kdo se dočetl až sem, ať věří, že jsme si to skvěle užili, zažili skvělé dobrodružství a poznali kus TřebíčeJ. Můžete jen tiše závidět nebo jít do sebe a vydat se s námi alespoň příště, určitě to bude stát taky za to!